6.8.2
Specifika šikany a její odhalení
Bc. Tomáš Velička
V mateřské škole se setkáváme se šikanou v mnohem menší míře, než je tomu na školách středních či základních. Na druhé straně nelze říci, že by se škol mateřských problém netýkal. V posledních deseti letech jsem působil v praxi jako okresní metodik prevence Pedagogicko-psychologické poradny v Ostravě. Nyní jako ředitel Poradny pro primární prevenci Ostrava. Právě zde jsem se s několika případy šikany v mateřských školách setkal.
Projevy šikany
Šikanování je velice různorodé a může mít velmi mnoho podob. Znaky podob šikanování je možno rozdělit podle různých hledisek do skupin:
Vývojová stádia (fáze) šikany
Šikanování stejně jako nemoc se určitým způsobem vyvíjí, než propukne najednou v plném viditelném rozsahu. Praxe ukazuje, že pro pochopení šikany a porozumění jejím mechanismům je klíčové a nutné se velmi dobře orientovat v jednotlivých vývojových fázích či stádiích (různí autoři používají jeden či druhý pojem), jejich odlišnostech, charakteristikách a možnostech řešení.
V praxi existují dle M. Koláře jednotlivé vývojové fáze šikany. V některých případech je poměrně jasné, o jaké stadium se jedná, mnohdy však máme před sebou třídu na rozhraní dvou stadií a pak můžeme popisovat pouze určité znaky. První, počáteční stupně jsou zpravidla skryté, latentní, takže si téměř nikdo nevšimne, že je někdo šikanován. Vývojových stadií neboli fází je celkem pět, od méně závažných až po tzv. dokonalou šikanu neboli totalitu.
1. První stupeň (ostrakismus)
Šikanování se může objevit téměř v každé skupině. Podmínky k jeho vzniku mohou být zcela běžné a nenápadné. Iniciátory jsou obyčejní kluci a holky. Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen necítí dobře – je neoblíben a neuznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet "drobné" legrácky apod.
Je zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. Zkušenost ukazuje, že i velmi empatický pedagog má problém tuto fázi šikany zachytit. Některé výzkumy (M. Kolář) naznačují, že touto fází šikany si projde každá druhá třída v Česku. První stadium je velmi dobře řešitelné z pozice školy a není nutné spolupracovat s jinými odborníky.
Typické znaky:
První stupeň šikany se může v MŠ vyskytnout poměrně snadno. Empatický pedagog má však dobrou možnost jej včas rozpoznat.
2. Druhý stupeň (fyzická agrese a přitvrzování manipulace)
Jde o pokračování prvního stupně.
Příčiny:
Za situace, kdy ve skupině z různých důvodů stoupne napětí, začnou ostrakizovaní jedinci (děti, žáci) instinktivně sloužit jako "ventil". Vrstevníci se tak snaží odbourávat své nepříjemné pocity.
V podmínkách, kdy spolu děti/žáci tráví poměrně dost času, mají možnost vytvářet hlubší vrstevnické vztahy. Jako prostředek zvládnutí své vnitřní nejistoty nebo v situaci nudy nutkavě vymýšlejí a většinou také rychle "přitvrzují" zábavu na úkor šikanovaného.
V jedné třídě/prostředí se nachází několik výrazně agresivních asociálních jedinců a v rámci své "přirozenosti" od samého počátku používají násilí k uspokojování svých potřeb.
Typické znaky:
I v mateřské škole se s druhým typem můžeme setkat a hlavně v takovém prostředí, ve kterém se vyskytuje více dětí se sklonem k agresivnímu chování, zejména pak s nižšími sociálními kompetencemi.
3. Třetí stupeň (klíčový moment – vytvoření jádra)
Do tohoto okamžiku je šikanování sice velmi nepříjemné pro oběti, ale je v podstatě nahodilé a neorganizované. Pokud se však sejdou dva či tři agresoři a dohodnou se na spolupráci, vytvoří jádro, které začne tlačit na zbytek třídy, aby takovéto chování akceptovalo jako normu. Začnou intenzivně spolupracovat a systematicky šikanovat nejvhodnější oběti. Obětí se…
