2.8 Náš človíček je kousek přírody
Mgr. Emilie Strejčková
Všichni asi víme, i když o tom příliš nepřemýšlíme, že většina
bezobratlých druhů živočichů nikdy nepozná svoje rodiče. A představme si, že v
Austrálii existují i ptáci, hrabaví taboni, jejichž kuřata se od vylíhnutí
úspěšně starají sama o sebe. Samička snáší vajíčka do líhně, kterou tvoří
veliká hromada tlejících, a tím i hřejících rostlinných zbytků. Kupu připravuje
a teplotu reguluje sameček. Složitě, pracně a nikdo ho to neučil. Jak to, že
všechna ta žoužel může přežívat tisíce i milióny let, a my inteligentní lidé se
musíme oprávněně obávat o budoucnost lidstva? Ten samý úchvatný proces, který
ovlivňuje vývoj našich tkání, orgánů, tělesných funkcí, ovlivňuje i tkáň života
kolem Země. Věnujme mu víc pozornosti!
Myslím, že zapomínáme, že jsme také živočichové vetkaní do
životadárného dění matičky Přírody. Kdybychom se nevzpouzeli, neizolovali, nic
by se nedělo. Už před naším letopočtem napsal Cicero, že dáme-li se vést
přírodou, nemůžeme v ničem pochybit. Americký ekolog Barry Comonner zase
říká: „Všechno souvisí se vším. Všechno se musí někam podít. Nic není zadarmo.
Příroda to ví lépe.“
Ne, nebojte se, dál se nedočtete o tom, že se o děti nemusíme starat,
že se máme vrátit na stromy a do jeskyní. Ale prohlédněme si různé časopisy a
publikace s radami, jak pečovat o děti. Kolik je tam informací, jak a proč
„brát do hry“ přírodní prostředí? Že by dítě mělo být v každodenním kontaktu
s hodnotným přírodním prostředím, aby se naučilo mu rozumět a být zde doma.
Není to ještě tak dávno, co slovo domovina mělo pro každého člověka konkrétní a
důležitý obsah.
V genetické výbavě našeho dítěte jsou shrnuty zkušenosti milionů
předchozích generací. Je prokázáno, že z 98,4 % máme stejnou genetickou výbavu
jako šimpanzi. Právě z těchto do přírodního dění pevně ukotvených biologických
základů můžeme oprávněně čerpat naději pro budoucí generace. Ale skutečně: nic není zadarmo. Samovolně už nám kontakty s přírodou nefungují. Příliš
jsme si zvykli všímat a cenit si jen lidského díla.
V historicky nedávné minulosti by tyto řádky o ekologické výchově byly
nošením dříví do lesa. Děti žily více venku než uvnitř. Skutečnostem přírodního
dění se učily, aniž si toho byly vědomy. (Z Evropského společenství se k nám
šíří pojem informální vzdělávání právě pro takový typ učení bez jakéhokoli
lektora.) Neuvědomujeme si to, ale jedná se o podstatně starší a důležitější
způsob výchovy, než jakým je jakékoli učení formální, ať máme na mysli celý
lidský rod nebo právě jen naše batole. V současné době ubývá stále rychleji
prostor i čas pro nějaké bezděčné uplatňování kladného vlivu přírody na
duševní i fyzické zdraví člověka. Bude třeba náhrada v uvědomělé
pozornosti.
Měli bychom si uvědomit: od lidí se naše dítě může naučit jen tomu, co
lidé už poznali. Pouze v přírodě je ještě tolik, tolik nepoznaného a tak
důležitého pro přežívání člověka. Rok 2006 nás důkladně poučil, co…
