7.4.2
Možnosti hodnocení vývoje dětí se zaměřením na sociální chování v procesu integrace/inkluze
Doc.PaedDr., Vanda Hájková, Ph.D., Doc. PhDr. Iva Strnadová, Ph.D.
Diagnostiku a hodnocení vývoje dítěte předškolního věku chápeme jako poznávání individuálních schopností a specifik vývoje osobnosti dítěte s orientací na vývojový potenciál, prognózu vývoje dítěte a optimalizaci podpory tohoto vývoje (srov. Hadraba, Kubíčová 1997, Opatřilová 2006).
Integračně orientované hodnocení vývoje dětí v předškolním věku se vedle základních oblastí motorické - kognitivní - rozumové zaměřuje i na oblast společenské adaptace dítěte a oblast rozvoje jeho sociálních vztahů. Prostředí předškolního zařízení, v němž probíhá volná hra i organizovaná činnost dětí s aktuálně různou mírou pohybových, kognitivních i mentálních schopností, je ideálním prostředím pro provádění pozorování jejich chování (včetně prosociálního chování) a vedení záznamů, které zachycují cenné poznatky o dítěti pro rodiče i pedagogy, popř. poradenské pracovníky. Pozorování, na jehož základě je sestaven individuální vzdělávací plán, je významným nástrojem v rukou současného pedagoga v předškolním zařízení, je součástí jeho kvalifikované práce.
Pedagog si pro své pozorování dítěte/skupiny dětí předem stanoví:
-
CÍL pozorování (jaké dítě, jakou skupinu, kde a kdy pozoruje).
-
PODMÍNKY pozorování (skryté, při interakci s dítětem, při hře, při jídle, při sebeobslužných činnostech, při interakci s dospělými, rodiči, pedagogy, dětmi, při spontánní hře).
-
TECHNIKY ZÁZNAMU VÝSLEDKŮ pozorování - záznamové archy, obrazový záznam (videodokumentace, fotodokumentace, hlasový záznam, výsledky činnosti dětí - výtvory, kresby, poznámky, kontrolní seznamy činností, strukturované zápisy aj.).
Socializační vývoj dítěte předškolního věku je jednoduchou předzvěstí adaptace v nejširším sociálním prostředí v dospělosti. U dětí se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním v socializačním procesu nastává mnoho rizik již v předškolním období jejich vývoje, počínaje ohrožením kvality jimi navazovaných dětských přátelství, četnosti spontánně zahajovaných interakcí s vrstevníky, konče agresivitou a konfliktností v komunikaci s nimi a uzavřeností či plachostí v mezilidské komunikaci obecně.
Prosociální chování dítěte jako základní socializační, ale také integrační komponenta není ničím jiným než připraveností dítěte pomáhat druhým, když potřebují, i otevřeností vůči druhým, schopností s nimi spolupracovat a být solidární, schopností nést za ně zodpovědnost a dokázat řešit eventuální konflikt s nimi.
Oblasti, které s vývojem prosociálního chování souvisejí, by měly být předmětem pozorování pedagoga, jak bylo výše popsáno, ale také předmětem jeho systematického plánování podpory (facilitace) vývoje dítěte v dané oblasti (viz tabulka č. 2).
Tabulka č. 2 Plánování podpory vývoje dítěte v oblasti prosociálního chování
