Motivační systém u dětí s poruchou autistického spektra

7.7

Motivační systém u dětí s poruchou autistického spektra

Mgr. Lenka Bittmannová, Mgr. et Bc. Julius Bittmann

V České republice jsou děti s poruchami autistického spektra (dále PAS) vzdělávány dle zásad strukturovaného učení, které vychází z tzv. TEACCH programu (z anglického Treatment and Education of Autistic and Communication Handicapped Children)¹. Jde o program původem z americké Severní Karolíny, který se ve výchově a vzdělávání dětí s autismem využívá již téměř čtyřicet let. Jeho základem je individuální přístup k dítěti, úzká spolupráce mezi rodinou a prostředím, ve kterém je vzděláváno, přímý vztah mezi intervencí a ohodnocením a pozitivní přístup (a to i k těm dětem, jež se chovají problémově nebo mají těžké mentální postižení).

 NahoruKoncepce a obsah strukturovaného učení

Strukturované učení vychází z metodiky TEACCH programu a jeho základní principy jsou následující:

• individuální přístup,

• strukturalizace,

• vizualizace,

• motivace.

Individuální přístup

Základem každé intervence u dítěte s PAS by měl být individuální přístup. To, co se nám v minulosti osvědčilo u jednoho dítěte, může u dalšího (ač se stejnou diagnózou i podobnou symptomatikou) zcela selhat. Je třeba dítě dobře znát, zjistit si o něm od rodičů základní informace, které nám mohou v nastavování vzdělávacích intervencí velmi pomoci (měli bychom např. vědět, jak dítě reaguje na změny, smyslové podněty, zda mu vadí některé specifické zvuky či je má naopak rádo apod.).

Strukturalizace

Mnoho dětí s PAS má deficity v exekutivních funkcích, v jejichž důsledku obtížně zvládá změny, hůře si zvyká na nové prostředí, ale i aktivity apod. Jasně nastavená struktura pomáhá vytvořit předvídatelné prostředí, ve kterém se tyto děti lépe orientují. A to nejen doma, ale také ve školkách a později školách. Zaměřujeme se především na strukturu:

• PROSTORU, aby se dítě lépe orientovalo v tom, KDE má danou činnost vykonávat;

• ČINNOSTÍ jako upřesnění toho, CO přesně má vykonávat;

• a ČASU jako odpovědi na otázku, KDY se má dané činnosti věnovat (kdy ji ukončit, začít).

Vizualizace

O lidech s autismem se často říká, že "myslí v obrazech". Většina lidí s touto diagnózou má skutečně mnohem lepší zrakovou paměť než paměť sluchovou a verbální. V důsledku toho si mnohem lépe pamatují a vybavují to, co viděli. Princip vizualizace je tedy zaměřen na vizuální podporu, která však musí být rovněž přizpůsobena individuálním potřebám dítěte.

Pomocí vizualizace pomáháme dítěti s PAS lépe se orientovat v prostoru a čase, a to pomocí např. barevných pásek či nátěrů k určení místa na hraní a práci a denních režimů, pracovních a procesuálních schémat (k nastavení vizualizace času).

Motivace

Motivace je v procesu výchovy a vzdělávání dětí s PAS nesmírně důležitá. V důsledku deficitů v sociálních a emočních dovednostech, se mnoho z nich nechová tak, jak by mělo, protože k tomu nejsou vnitřně motivované, nerozumí smyslu takového chování (např. budu hodný, abych udělal mamince radost, půjčím hračky ostatním dětem, aby byla paní učitelka spokojená). Je tedy nutné zaměřit se na vnější motivaci, posilovat pozitivní vzorce chování a nezpevňovat ty negativní.

Z našich zkušeností vyplývá, že v předškolním vzdělávání jsou obecně principy strukturovaného učení respektovány především v mateřských školách speciálních, popř. speciálních třídách pro děti s autismem při "běžných" mateřských školách V souladu s aktuálním trendem integrace a inkluze je však čím dál tím více dětí s PAS vzděláváno v hlavním vzdělávacím proudu. Tam často chybí informace, metodické vedení a především podpora pedagogů při zavádění strukturovaného učení do každodenní praxe s dítětem.

Někdy je, bohužel, potřeba tohoto systému u dětí s PAS podceňována, a to zpravidla u dětí s lehčími formami PAS – Aspergerovým syndromem a vysocefunkčním autismem. Chování dětí s lehčí symptomatikou k tomu skutečně často svádí. Mnoho takových dětí nemá na první pohled výraznější potíže v komunikaci, s podporou mohou zvládnout i řízené aktivity a kolektivní hry. Osvědčuje se nám však raději zpočátku poskytnout vyšší míru podpory a postupně ji snižovat, než doufat, že se dítě zcela přizpůsobí novým podmínkám a potíže spojené s jeho diagnózou se nikterak neprojeví.

Základní informace o strukturovaném učení včetně potřebných informací o dítěti by vedení školky a pedagogům mělo poskytnout speciálně pedagogické centrum (dále SPC), ve kterém je dítě vedené. Samozřejmě s plným vědomím a souhlasem rodičů či zákonných zástupců. Pracovník SPC by měl školku navštívit v ideálním případě ještě předtím, než do ní bude dítě s autismem integrováno, popř. co nejdříve po jeho nástupu. Následně by měl dvakrát do roka školku navštívit v rámci náhledů a konzultovat potřeby dítěte i pedagogů. Důležitou součástí tohoto procesu jsou také pracovníci rané péče, kteří mohou s dítětem pracovat průběžně individuálně a velmi dobře tak znát jeho potřeby a specifika jeho chování. V neposlední řadě mohou pedagogové a asistenti pedagoga navštívit odborné kurzy, které se této problematice věnují a které pořádá např. Národní ústav pro autismus, z.ú² nebo Národní ústav pro vzdělávání ³.

Provázanost jednotlivých principů strukturovaného učení, tedy principu individualizace, strukturalizace, vizualizace a motivace, hraje velmi důležitou roli. Vhodně zvolená motivace může zásadně ovlivnit úspěšnost či neúspěšnost zaváděných intervencí. Je tedy třeba vědět, jakým způsobem motivační systém nastavit.

 NahoruImplementace motivačního systému v praxi mateřské školy

Období předškolního věku je ideální dobou, kdy začít s nastavováním funkčního motivačního systému provázaného mezi domovem a prostředím, kde je dítě vzděláváno. Právě ve školce je totiž oproti škole mnohem více prostoru a času na posilování žádoucího a odstraňování nežádoucího chování, které může následně ovlivňovat úspěšnost dítěte s PAS ve škole.

Zcela zásadní při zavádění motivačního systému u dítěte s PAS je určit, CO přesně chceme pomocí motivace ovlivnit. Jde nám o průběžné posilování sebevědomí dítěte nebo chceme cíleně ovlivnit nějaké (třeba i nežádoucí) chování? Nejčastěji dostáváme zakázku k nastavení funkčního motivačního systému z těchto důvodů:

Jako další krok volíme odměnu, přičemž musíme respektovat tato základní pravidla:

PRAVIDLO 1

Odměna musí být pro dítě skutečně přitažlivá.

Toto pravidlo se může zdát natolik samozřejmé, že by nebylo nutné ho přespříliš rozebírat. Naše zkušenosti nás však přesvědčily, že právě volba neatraktivní odměny častokrát zmařila pokusy o zavedení funkční motivace hned na začátku tohoto procesu. Odměnu musí dítě skutečně chtít. Někdy rodiče volí takovou odměnu, o které si sami myslí, že pro dítě přitažlivá je, ale pedagogové se následně přesvědčí o opaku. V případě, že rodiče jako odměnu zvolí pamlsek, stává se, že ho má dítě k dispozici i jindy, než když má být odměněno. Tím pro něj však zcela pochopitelně ztrácí na atraktivitě.

PRAVIDLO 2

Odměna musí být k dispozici IHNED.

Nestačí říci: "U oběda jsi byl hodný, až přijde maminka, tak Tě před ní pochválím!" nebo "Hezky sis hrál s Pavlíkem, po obědě za to dostaneš bonbon." Odměna musí následovat v co nejkratší možné době po očekávaném chování, pokud možno ihned.

PRAVIDLO 3

Odměna musí být dosažitelná a odpovídající tomu, co po dítěti chceme.

Pokud dítě cítí, že na odměnu nemůže dosáhnout, ztrácí motivaci k tomu, aby se snažilo. Někteří rodiče, v dobré víře, volí velké a nákladné odměny, po nichž dítě touží. Někdy si však neuvědomují, že jejich nedosažitelnost a časová náročnost možnosti jejich získání může být silně demotivující. Pokud takovou odměnu zvolíme, je třeba kombinovat ji ještě s jiným typem odměny, které dítě může docílit snadněji a v kratším časovém horizontu.

PRAVIDLO 4

Odměny je třeba střídat.

Představme si něco, co máme hodně rádi, např. čokoládu. Určitě by nám udělalo radost, kdybychom za každou odpracovanou hodinu dostali kostičku kvalitní dobré čokolády. Bylo by to pro nás zřejmě motivující, měli bychom se nač těšit. Bylo by však naše potěšení stejně intenzivní, kdybychom čokoládu dostávali každou hodinu, každý den, po celý rok? Pro většinu z nás pravděpodobně ne. Stejně tak nelze očekávat, že se děti s PAS "nepřejedí" odměny, kterou budou dostávat stále dokola. Postupně se stane i z té nejlepší a nejúčinnější okoukaná a nežádoucí. Jediné, co se z naší zkušenosti dětem s PAS "neokouká", jsou peníze a hraní her na PC a herních konzolích. Tento typ odměn je však pro děti v předškolním věku ještě nevhodný.

PRAVIDLO 5

Forma odměny musí být pro dítě s PAS pochopitelná a srozumitelná.

Obecně platí, že čím je dítě mladší a čím má těžší symptomatiku v rámci PAS, tím musí být odměna a celkově motivační systém jednodušší.

 NahoruMetody a formy motivačních systémů

Dle časové náročnosti dělíme odměny na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. První z nich mohou využít pedagogové a asistenti pedagoga. Jde o odměnu, která následuje ihned po provedení očekávaného, kýženého chování, které chceme motivací ovlivňovat.

Jako krátkodobou, okamžitou odměnu můžeme zvolit buď oblíbený pamlsek, samolepky (které bude dítě sbírat do alba), puzzlíky (ze kterých si na konci dne složí obrázek), obrázky notiček (za jejichž určitý počet se na konci dne zahraje písnička), "smajlíky", "usměváčky" (za jejichž určitý počet následuje doma domluvená odměna) apod. Tuto odměnu dítě získá ihned poté, když udělá to, co je odměnou podmíněno.

Střednědobých a dlouhodobých odměn využívají rodiče, ideálně v návaznosti na chování ve školce. Jde o výše zmíněné sbírání zástupných symbolů, kdy odměnou již není samotný symbol, ale domluví se počet a odměna. Tedy např. 3 smajlíky = zmrzlina v cukrárně po školce, 5 smajlíků = časopis (střednědobé odměny), 20 smajlíků = návštěva bazénu (dlouhodobá odměna).

Dále odměny dělíme na materiální, zážitkové a sociální. Mezi materiální mohou patřit různé obrázky, samolepky, postavičky z Kinder vajíček, plastoví vojáčci, zvířátka, dobroty (bonbonky, čokoládky, cereální kuličky apod.). Zážitkové odměny samozřejmě vycházejí ze zájmů a tužeb konkrétního dítěte. Může jít o návštěvu bazénu, IQ parku, Dinoparku,…