2.1.1.1 Mazlení a povídání s dětmi
Ing. Dana D. Daňková
Mezi nejintimnější projevy chování mezi lidmi patří jistě doteky. Rodiče se tak vůbec nejpřirozeněji domlouvají s dětmi. Pro
maličké děti je mazlení vyjádřením radosti a příchylnosti, ale také prvním
způsobem seznamování se světem a prostředníkem mezi rodiči a dítětem v době,
kdy slovům nerozumí. Miminka zcela přirozeně houpáme, hladíme, líbáme, chováme,
dokazujeme jim podvědomě i vědomě, že je máme rádi a že je chráníme.
Že jsou doteky důležité, dokazují i říkanky a písničky pro
nejmenší, kdy se díky spojení doteků se slovy děti učí základům komunikace.
Například Takhle jedou páni…, Paci, paci…, Eskymáci, to jsou máci… A ve výčtu
nesmí chybět samozřejmě ani nejpopulárnější Vařila myšička kašičku. Tato
říkanka je podle odborníků dokonce jedinečným dokladem existence akupresurních
technik na našem území již v dávných dobách. Krouživý pohyb po dlani a
stimulace tlakových bodů na prstech není pouhým doprovodem říkanky, je prý tomu
právě naopak.
Zda bude dítě „mazlík“ nebo ne, záleží na mnoha faktorech. Roli tu
hraje nejen povaha a dědičnost, ale také zvyky, které panují v rodině.
Obecně platí, že děti energické, neposedné, zvědavé a netrpělivé se mazlí
mnohem méně, než děti klidnější a trpělivější, zaměřené spíše na knihy či
složitější hry. Pokud jsou však doteky v rodině běžnou formou
komunikace, kdy se rodiče dotýkají navzájem a mazlí se i s dětmi, pak dítě
považuje tento projev za naprosto přirozený a bude ho zřejmě přenášet i do
komunikace se svými vrstevníky. Jestliže však děti vyrůstají v rodině, kde
dochází k otevřeným citovým projevům velmi zřídka, pravděpodobně přejmou model
chování svých rodičů jako jediný správný či možný.
Postupem doby děti přestanou něžné doteky vyhledávat a s
přicházejícím dospíváním je už přímo odmítají. Avšak uvědomování si sama
sebe dává dítě najevo už mnohem dříve. V sedmi či osmi letech se ještě sice
přijde „přitulit“, ale už je mu nepříjemná přítomnost matky či otce v koupelně,
když se sprchuje. Ovšem i zde platí, že projevy intimity dětí jsou velmi
ovlivněny vzorem rodičů. Jestliže nahota v rodině není tabu, pak se děti
přibližně do puberty také nestydí. Ale pokud panuje v rodině méně otevřená
atmosféra, dítě se opět přizpůsobí. Oba vzory si pak ve většině případů nese
samozřejmě i do života.
Když řekneme, že pro malého človíčka jsou po narození
nejsrozumitelnější a nejdůležitější doteky, neznamená to, že na něj a s ním
nebudeme mluvit, protože přeci „ničemu nerozumí“. Ano, jistě, mazlíme se s ním
a nazýváme ho beruškou či broučkem, medvídkem, bonbónkem, pusinkou a podobně.
Ovšem důležité je s dítětem komunikovat stále, jako by nám nejen
rozumělo každé slovo, ale mohlo také odpovědět. Od samého začátku je třeba s
dítětem otevřeně mluvit, všechno mu vysvětlovat, a to i v případě, že se nám
zdá, že ještě nic nechápe. Je mnohem lepší, když nemluvněti v postýlce řeknete
třeba „Počkej tu hezky, dojdu jen pro čajíček, hned se vrátím“ než se otočit a
beze slova odejít. Dítě z intonace hlasu a z výrazu tváře pozná, že je vše v
pořádku, zatímco náhlý odchod v něm může vyvolat nejistotu nebo ho dokonce
vyděsit.
Neustálá komunikace s dítětem by měla od počátku být „na denním
pořádku“. Pokud dítě něco provede, není dobré ho ihned důrazně potrestat,…
