dnes je 21.12.2024

Input:

Mazlení a povídání s dětmi

6.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.1.1.1 Mazlení a povídání s dětmi

Ing. Dana D. Daňková

Mezi nejintimnější projevy chování mezi lidmi patří jistě doteky. Rodiče se tak vůbec nejpřirozeněji domlouvají s dětmi. Pro maličké děti je mazlení vyjádřením radosti a příchylnosti, ale také prvním způsobem seznamování se světem a prostředníkem mezi rodiči a dítětem v době, kdy slovům nerozumí. Miminka zcela přirozeně houpáme, hladíme, líbáme, chováme, dokazujeme jim podvědomě i vědomě, že je máme rádi a že je chráníme.

Že jsou doteky důležité, dokazují i říkanky a písničky pro nejmenší, kdy se díky spojení doteků se slovy děti učí základům komunikace. Například Takhle jedou páni…, Paci, paci…, Eskymáci, to jsou máci… A ve výčtu nesmí chybět samozřejmě ani nejpopulárnější Vařila myšička kašičku. Tato říkanka je podle odborníků dokonce jedinečným dokladem existence akupresurních technik na našem území již v dávných dobách. Krouživý pohyb po dlani a stimulace tlakových bodů na prstech není pouhým doprovodem říkanky, je prý tomu právě naopak.

Zda bude dítě „mazlík“ nebo ne, záleží na mnoha faktorech. Roli tu hraje nejen povaha a dědičnost, ale také zvyky, které panují v rodině. Obecně platí, že děti energické, neposedné, zvědavé a netrpělivé se mazlí mnohem méně, než děti klidnější a trpělivější, zaměřené spíše na knihy či složitější hry. Pokud jsou však doteky v rodině běžnou formou komunikace, kdy se rodiče dotýkají navzájem a mazlí se i s dětmi, pak dítě považuje tento projev za naprosto přirozený a bude ho zřejmě přenášet i do komunikace se svými vrstevníky. Jestliže však děti vyrůstají v rodině, kde dochází k otevřeným citovým projevům velmi zřídka, pravděpodobně přejmou model chování svých rodičů jako jediný správný či možný.

Postupem doby děti přestanou něžné doteky vyhledávat a s přicházejícím dospíváním je už přímo odmítají. Avšak uvědomování si sama sebe dává dítě najevo už mnohem dříve. V sedmi či osmi letech se ještě sice přijde „přitulit“, ale už je mu nepříjemná přítomnost matky či otce v koupelně, když se sprchuje. Ovšem i zde platí, že projevy intimity dětí jsou velmi ovlivněny vzorem rodičů. Jestliže nahota v rodině není tabu, pak se děti přibližně do puberty také nestydí. Ale pokud panuje v rodině méně otevřená atmosféra, dítě se opět přizpůsobí. Oba vzory si pak ve většině případů nese samozřejmě i do života.

Když řekneme, že pro malého človíčka jsou po narození nejsrozumitelnější a nejdůležitější doteky, neznamená to, že na něj a s ním nebudeme mluvit, protože přeci „ničemu nerozumí“. Ano, jistě, mazlíme se s ním a nazýváme ho beruškou či broučkem, medvídkem, bonbónkem, pusinkou a podobně. Ovšem důležité je s dítětem komunikovat stále, jako by nám nejen rozumělo každé slovo, ale mohlo také odpovědět. Od samého začátku je třeba s dítětem otevřeně mluvit, všechno mu vysvětlovat, a to i v případě, že se nám zdá, že ještě nic nechápe. Je mnohem lepší, když nemluvněti v postýlce řeknete třeba „Počkej tu hezky, dojdu jen pro čajíček, hned se vrátím“ než se otočit a beze slova odejít. Dítě z intonace hlasu a z výrazu tváře pozná, že je vše v pořádku, zatímco náhlý odchod v něm může vyvolat nejistotu nebo ho dokonce vyděsit.

Neustálá komunikace s dítětem by měla od počátku být „na denním pořádku“. Pokud dítě něco provede, není dobré ho ihned důrazně potrestat,

Nahrávám...
Nahrávám...