7.8.1
Logopedická prevence v MŠ
Mgr. Eva Kolesová
Kompetence učitelek
Učitelky mateřských škol mohou napomáhat dětem rozvíjet jejich komunikační dovednosti jako takové. Logopedická terapie – v případě dyslálie, kdy se jedná o nácvik jednotlivých hlásek, by měla vždy patřit pouze "do rukou" logopeda nebo klinického logopeda.
U některých dětí je již ve třech letech patrné, že budou mít s řečí pravděpodobně potíže. V případě, že má učitelka podezření, že by dítě mohlo mít jakoukoliv vadu řeči, je dobré rodiče na tento fakt upozornit a doporučit jim návštěvu logopedie. Ideální je, když mají pedagogové kontakt na klinického logopeda, logopeda nebo speciálně pedagogické centrum pro děti s vadami řeči, který rodičům doporučí. Celá řada učitelek si dnes může udělat kurz logopedické prevence a stát se logopedickým preventistou. Logopedický preventista může v rámci školky pracovat s dětmi a věnovat se preventivním cvičením, jež pomáhají vadám řeči předcházet nebo jsou součástí logopedické terapie, kterou většinou vede klinický logoped.
V příloze najdete přehled vývoje výslovnosti dětí předškolního věku.
Metodika preventivních aktivit v oblasti logopedie
Rozvoj komunikačních dovedností
-
popis obrázků v knížkách;
-
podstatná jména, slovesa (co to je?, co dělá?, k čemu to je? atd.);
-
popis předmětů v okolí dítěte;
-
rozvoj tvorby vět podle obrázků, nácvik říkanek, písniček;
-
rozvoj rozumění řeči (ukaž, kde děti házejí míč, kde běhá pejsek, co je vedle pejska, co je na nebi);
-
skládání dějových obrázků, vyprávění podle obrázků, vyprávění příběhů, pohádek podle obrázků, bez obrázků;
Rozvíjení orientace v čase a prostoru
-
orientace na těle (oči, uši, nos, loket, koleno, prsty atd.);
-
pravolevá orientace;
-
časové vztahy – ráno, večer, dopoledne, odpoledne, snídaně, oběd, večeře, včera, dnes, zítra (předškoláci by měli zvládnout dny v týdnu, roční období);
-
vztahy mezi rodinnými příslušníky (jména rodičů, sourozenců), vztahy – teta, strýc, bratranec, sestřenice atd.
Rozvíjení paměti a pozornosti, myšlení
-
opakování slov – dvouslabičných, trojslabičných, slova vytleskáváme, vyťukáváme apod.;
-
opakování vět – začínáme jednoduchými krátkými větami, postupně přidáváme slova (důležité je dodržet počet slov ve větě a správný slovosled), písničky, říkanky (můžeme doprovázet pohybem);
-
kresba jednoduchého obrázku zpaměti (sněhulák, sluníčko, dům, kytka – jednotlivé tahy za sebou);
-
jednoduché pohybové hry, pozornost – měníme činnosti velmi často (ze začátku např. po dvou minutách – např. kreslíme, pak skládáme kostky, pak popisujeme obrázky v knížce), po čase intervaly prodlužujeme, nejdříve by dítě nemělo být v činnostech ničím rušeno, postupně zavádíme mírné rušivé podněty, navzdory kterým by dítě mělo zvládnout udržet pozornost.
…