2.6 Komunikace – vývoj řeči
Miroslava Samoelová
V období, kdy se děťátko učí mluvit, je důležité dát mu prostor a
nespěchat na něj. Dítě potřebuje zvládnout obsah řeči, melodii jazyka,
ovládnout svoje mluvidla. Je důležité na něj mluvit, číst mu pohádky, zpívat
mu, aby mohlo vnímat celou strukturu jazyka. Ale také potřebuje ticho a prostor
pro zpracování slyšeného a pro svoje vnitřní pochody.
NENÍ POTŘEBA NA DÍTĚ MLUVIT NEUSTÁLE A ZAHLCOVAT JE TAK ZVUKY
.
Obr. 1 – Nechejte dítě objevovat svět…
Co se týče jednotlivých slov, je schopno se sice rychle učit, ale toto
učení může přinést problémy s obsahem. Dítě totiž vnímá svět mnohem
komplexněji než dospělý a z celku se mu teprve postupně vynořují
jednotlivosti. Malé dítě může mít např. jedno slovo pro matku i pro hlad
nebo žízeň či potřebu blízkosti. Stejně tak může mít slovo označující třeba
„vše kulaté“ a to znamená knoflík, tečku, pihu, pupík, hrášek, dudlík... Na
procházce mu ukážete pampelišku nebo dub a pravděpodobně obojí označíte za
„kytí“, což je zcela v souladu s jeho způsobem chápání. A když uvidí další
jakoukoliv rostlinu, třebaže ji nikdy předtím nevidělo, odliší ji od ostatních
věcí a řekne „kytí“ nebo něco podobného. Stejně bude reagovat na psa – je
jedno, zda je „hafík“ krysařík nebo doga – a zpočátku to možná bude i kůň nebo
kráva či jakýkoliv jiný čtvernožec.
Nebojte se číst děťátku pohádky, i když si myslíte, že jim nerozumí.
Děti (a koneckonců i dospělí) potřebují vždy nějaký přesah, něco, co jim
orámuje to známé, něco, co je podněcuje k dalšímu vývoji. Kromě toho je pro ně
důležité vnímat celý plynulý tok řeči. Dítě se učí ovládat svůj „mluvící
aparát“, který ve skutečnosti není jen mluvící. Je výborné, když se dítě naučí
foukat, prskat, plivat, chrochtat, funět, štěkat, syčet, smrkat, pískat na
píšťalu. Tím, že energii místo na předčasné učení řeči věnujete na tyto
činnosti – nestyďte se dělat na sebe navzájem obličeje a různé zvuky – můžete
předejít poruchám výslovnosti, ale také třeba píchání ušních bubínků.
Nenuťte však dítě do ničeho, co dělat nechce. Pro jeho
sebevědomí je dobré, když si udělá různé objevy samo. Můžete tomu napomoci tím,
že před ním budete dělat co nejvíce věcí – smrkejte hlasitě, foukejte bublifuk,
sfoukněte svíčku, zapískejte mu na píšťalu, ňufejte na něj, zkrátka co vás
napadne. Uvidíte, že se dítě rádo přidá. A to je také komunikace, která v tomto
období ještě převažuje nad slovy.
Dávejte přednost tomu, když dítě vidí ve skutečnosti, co slovo
znamená. Knížky jsou hezké jako připomenutí. Jděte k vodě a ukažte mu
kachničky a pak mu je nalistujte v knize. Neuvádějte dítě do virtuálního světa
pojmů. Dítě si potřebuje věc osahat, nemá převahu zraku jako velká část
(zejména civilizovaných) dospělých. Vnímá všemi smysly, takže třeba šiška
na obrázku mu dá jen špatnou představu. Zato když ji uvidí, sáhne si na ni,
přivoní k ní, ochutná ji, a teprve pak mu ji ukážete na obrázku, vybaví se mu
šiška se vším všudy, jak má být.
Dítě postupuje od celku k jednotlivostem a tvoří si vnitřní obraz
světa. Nejdřív tento svět musí uchopit uvnitř a…
