1.4.2 Jak na malého vzteklouna
PhDr. Jaroslav Šturma
Jde o klasickou, v tomto věku každodenní scénu. Jako bych toho
vztekajícího se hošíka viděl před sebou: křičí, až uši zaléhají, svírá pěstičky
anebo mrská vším, co mu přijde pod ruku. Sám jsem to zažíval u svých dětí. A
přece se z toho všechny dostaly.
Od jednoho roku do tří let prochází dítě obdobím vzdoru. Je
to přirozené a normální vývojové období. Spíše nám dělají starost ty
děti, u nichž se toto období neohlásí ve svůj čas.
Jak porozumět nápadnostem v chování, výraznějším o to víc, že přece
„v naší rodině“ se tak nechováme? Jak se zachovat, abychom vytvořili vhodné
podmínky k tomu, aby kritické období bylo dítěti k užitku při formování jeho
osobnosti?
V tomto věku dospívá dítě do stádia, v němž se začíná probouzet k plnému uvědomění jeho vlastní já, jeho osobnost, až dosud skrytá v
osobnosti pečujících dospělých, především matky, s níž je malé dítě bytostně
spjato a která tvoří ochranné prostředí pro jeho křehkou individualitu. Dítě si
tedy začíná uvědomovat svou svébytnost: to je ta chvíle, kdy začne volat a
opakovat „já sám, já sama“. A tato jedinečnost se nejsnáze projeví vymezením
vůči druhému, negací. Znamená to, že dítě v určitých situacích, které
pro ně jsou subjektivně důležité, projeví svoji vůli právě v odlišnosti od
druhého. A to je druhý pověstný konfrontační pokřik: „ne, ne, ne“. V této
jednoduché polaritě si dítě svou nezávislost uvědomuje nejsnadněji a
nejzřetelněji. Říká si tedy svým chováním o to, abychom v něm jeho osobitost a
rodící se samostatnost respektovali. Jeho dětská perspektiva, ve které obhlíží
svět, je ovšem ještě příliš nezralá na to, aby si děcko uvědomovalo, že nároky
a požadavky se musí uvést v soulad s potřebami a nároky druhých.
Dítě v tomto věku je z hlediska poznání světa egocentrické,
což není hodnocení morální. Nedovede se ještě prostě vžít do nitra druhých,
teprve se tomu učí. Sebe sama považuje za střed světa, k němuž se ostatní mají
vztahovat. A tady je právě výchovný úkol: vést dítě postupně k poznání, že
tento svět sdílí s druhými a že život v něm se řídí řádem, který zavazuje
všechny zúčastněné, malé i velké.
Zároveň však dítě zakouší, že v některých situacích, při vší
respektované jedinečnosti, je ono tím malým a rodič tím velkým, který ví, co v
dané situaci…
