2.1.1 Intuitivní rodičovství, rozvoj citového a sociálního
chování
PhDr. Daniela Sobotková, CSc., PhDr. Jaroslava Dittrichová,
CSc.
Pomocí velice podrobných rozborů obrazových a zvukových záznamů,
které zachycují rodiče s nejmenšími dětmi, se ukázalo, že jak zdravé dítě od
svého narození, tak i dospělý je vybaven určitým repertoárem chování, které
umožňuje jejich vzájemný sociální kontakt od samého začátku.
Již novorozenec je schopen reagovat na zrakové a sluchové podněty ze
svého okolí. Tím více to platí u dvouměsíčních dětí. Přitom je důležité, že
nejmenší děti citlivěji reagují na lidské podněty, tedy na obličej dospělého,
na jeho hlas a doteky. Vědci dospěli k poznání, že miminko není jen pasivní
bytostí, která podněty pouze přijímá, ale že je aktivní a dovede na různé
podněty reagovat a svým chováním vyprovokovat určité reakce dospělého.
Např. pokud děťátko otevře oči, dospělý se snaží zachytit jeho pohled a upoutat
jeho pozornost. Při svém snažení sklání k dítěti hlavu do vzdálenosti 25 – 30 cm od jeho očí, což je vzdálenost, ve které miminko nejlépe zachytí objekt
očima (viz. obr. 1). Zároveň zpravidla dospělý pokyvuje hlavou, jako by děťátko
zdravil, a své mimické projevy při tom často zvýrazňuje, např. širokým úsměvem,
zdviháním obočí a „vykulováním“ očí. Takové chování obvykle ještě doprovází
melodickým promlouváním k děťátku ve vyšších tóninách, než jak je běžné při
hovoru s jinými.
PROČ DOSPĚLÍ TAKTO K NEJMENŠÍM DĚTEM PŘISTUPUJÍ ?
Je to proto, že takovým chováním nejlépe vzbudí pozornost děťátka.
Zajímavé je, že dospělí si toto chování ani neuvědomují. Významní badatelé –
manželé Papouškovi z Mnichova – zjistili pomocí mnoha experimentů, že je pro
dospělé velmi obtížné ovládnout takové chování vůlí. Znamená to, že dospělí
reagují na projevy děťátka bezděčně, aniž by se rozhodovali, jak se mají právě
v daném okamžiku zachovat. Navíc je toto chování stejné u různých národů a
různých kultur. Můžeme tedy soudit, že pro vzájemný časný kontakt jsou vybaveni
rodiče a jejich potomci od…
