5.19
Individuální vzdělávání – platná legislativa
Bc. Lenka Polášková
Prozatím jedinou a legislativně přijatelnou cestou pro rodiče, který se rozhodne dítě ponechat ve stávajícím zařízení, bude volba cesty individuálního vzdělávání dle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 41 Individuální vzdělávání. V současné podobě zákona však narážíme na několik formulací, které se v praxi mateřské školy mohou jevit jako problematické, zejména jejich výklad.
V současné podobě zákona narážíme již v odstavci 1 na problematickou formulaci:
O povolení individuálního vzdělávání žáka rozhoduje ředitel školy, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky, na základě písemné žádosti zákonného zástupce žáka. Individuální vzdělávání lze povolit pouze žákovi prvního stupně základní školy.
Víme, že doposud není možno vzdělávat žáky formou individuálního vzdělávání na druhém stupni základních škol. Zákon však prozatím nedefinuje možnost individuálního vzdělávání u dětí náležících do zařízení předškolní výchovy a vzdělávání.
ZDROJ: Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 41 Individuální vzdělávání, odst. 2 písm. a–h.
Další problematickou formulací je v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), odst. 2 písmeno d):
Žádost zákonného zástupce o individuální vzdělávání musí obsahovat popis prostorového a materiálně technického zabezpečení vzdělávání a podmínek ochrany zdraví individuálně vzdělávaného žáka.
Právě na něj ve svém článku "Nebojme se domácího vzdělávání" v MF Dnes, již ze dne 13. 1. 2005, upozorňoval doktor Václav Mertin. Ani odborníkům z řad psychologů není zcela jasné, jakým způsobem budou rodiče dokládat adekvátní materiální…