7.7.1 Hádanky pro děti
Ing. Dana D. Daňková
Kdo mé jméno vysloví, hned mne zničí. (Ticho)
Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Hlemýžď)
Celá chalupa vyhoří, a přece se nezboří. (Dýmka)
Sedí pán na vršku, měkkou má podušku, často se smekne, nic se
nelekne. (Klobouk)
Na poli žaté, v lese ťaté, u sedláře dělané, u kováře také.
(Chomout)
Stojí kmotr zlatý, vousatý a kolenatý. (Zralý ječmen)
Železná boudička, dvířka jen maličká, často je otvírá se zoubky
hlavička. (Zámek u dveří)
Půl deváté bez půl páté, tři a půl šesté, kolik je to? (Čas na
hodinách)
Stojím na peci a moknu, zahřívám se a mrznu. (Komín)
Když se břicho s krkem skloní, hlava steré slzy roní. (Kropicí
konev)
Měkké dělám z tvrdého, tvrdé dělám z měkkého, s větry rád se pojím,
vody se však bojím. (Oheň)
Když to vyhodíš nahoru, je to bílé, když to spadne dolů, je to
žluté. (Syrové vejce)
Mladá je velká, stará je malá. (Svíčka)
Na peci sedí, do nebe hledí, někdy si zahučí, zavyje, zaskučí, kočky
to vědí. (Komín)
Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka. (Hrábě)
Visí to, neví kde, bije to, neví koho, ukazuje, neví kam, počítá, a
neví kolik. (Hodiny)
Maličký domeček a v něm sto okéneček. (Náprstek)
Češe se, vlasů nemá, klátí se, třtina není, třese se, zimnici nemá.
(Ovoce)
Deset ptáčků po zlaťáčku; po čem je den? (Po noci)
Do domečku oknem vleze, pak se s ostatními sveze. (Dopisní
schránka)
Dřevěnou má v břiše duši, dlouhý krk a čtyři uši. (Housle)
Dvě hlavičky…
