1.4.3 Dudlík ano či ne? A jak dlouho?
PhDr. Jaroslava Dittrichová CSc. PhDr. Daniela Sobotková
CSc.
Takové otázky si rodiče často pokládají. Jsou však příliš obecná a
nejde na ně jednoduše odpovědět. Záleží totiž na řadě okolností, za kterých je
dobré dát, či nedávat dítěti dudlík a kdy se ho případně zbavit.
Nejprve si však musíme popsat, co se děje, když malému dítěti dáme
dudlík. Některé dítě ho odmítne, jiné ho naopak začne, dychtivě sát. Tyto sací
pohyby se liší od sání, kterým dítě získává potravu – mají jiný rytmus, sílu i
průběh. Studie ukazují, že sání mléka a sání nepotravové se uskutečňují různými
mechanismy a navzájem se neovlivňují. Proto se maminky nemusí bát, že dítě
odmítne kojení, když mu dají dudlík, z kterého žádná potrava neteče.
Sání dudlíku děti uklidňuje, méně vnímají bolest, přestávají plakat,
zpomaluje se jim tep srdce, klesá krevní tlak, což v důsledku snižuje výdej
energie. To vše je výhodné pro děti raného věku, které bývají často
neklidné, mají přerušovaný spánek a jejich schopnost setrvat v klidném bdění je
ještě velmi omezená. Z toho vyplývá jeden závěr: Pro dítě raného věku může
být dudlík velmi užitečný, protože se jím obvykle uklidní.
Sání dudlíku je spojeno s příjemnými pocity. Asi proto si dítě na
dudlík může zvyknout tak, že se ho nechce vzdát a vyžaduje ho, i když už je
větší a mělo by být schopno se samo uklidnit. Místo aby si za bdění čile hrálo,
může pak pasivně ležet a dumlat. Navíc studie upozorňují, že u starších dětí
může dlouhodobé sání dudlíku zvyšovat kvasinkové infekce v ústech i zubní kaz,
a způsobovat předkus. Z těchto údajů vyplývá další závěr: Zhruba po prvním
roce života by se rodiče měli snažit podávání dudlíku omezovat. Obecně
bychom mohli tedy prozatím říci: V prvních měsících života, kdy je dítě ještě
značně nezralé, může být dudlík prospěšný, ale s postupujícím věkem jeho
prospěšnost by měla mizet.
Do hry však vstupují ještě další důležité okolnosti v tom, zda je
dudlík pro dítě užitečný: Jsou to individuální zvláštnosti dítěte. Dítě
přichází na svět s určitými dispozicemi, na jejichž základě, spolu s vlivy
prostředí, se vytváří individuálně příznačné chování. Výrazné individuální
rozdíly v chování se vyskytují už od novorozeneckého věku. Děti se např. liší v pohyblivosti nebo v množství pláče. Některé děti jsou dráždivější
a cítí se lépe, když k nim z prostředí doléhá méně podnětů a ne příliš
intenzivních. Takových podnětů se mohou dokonce lekat a mohou v nich vyvolávat
pláč. Citliví rodiče berou proto ohled na tyto individuální zvláštnosti dítěte.
Dětem, které jsou klidné, nemusí dudlík vůbec nabízet, protože je to zbytečné.
U plačtivých, neklidných dětí by mohl být dudlík naopak prospěšný. Proto
kategorické odmítání dudlíku u malých dětí není správné.
Odvykání dudlíku. Stává se, že si dítě na dudlík zvykne a
nechce se ho vzdát, i když už vyrostlo a bylo by schopné se bez něj obejít.
Objevují se tak další otázky: Jak odvykat dudlíku? Jak mají rodiče
postupovat?
Záleží opět na více okolnostech. K nim patří denní doba a stav
dítěte. Domníváme se, že dvouči tříleté děti by…
