Často se v noci budí. Je to porucha spánku?

1.3.2 Často se v noci budí. Je to porucha spánku?

Autor: PhDr. Jaroslava Dittrichová, CSc., PhDr. Daniela Sobotková, CSc.

Časté probouzení ze spánku v noci je pokládáno za jednu z hlavních poruch spánku u dospělých. Můžeme považovat za poruchu spánku i časté probouzení u kojence? K odpovědi je třeba vzít v úvahu tyto skutečnosti:

1. Spánkové stavy – klidný a paradoxní spánek – jsou u kojenců často přerušované. Zapřičiňuje to nezralost nervových procesů, které zabezpečují schopnost organismu setrvat v určitém stavu bez přerušení.

2. Dobře vyjádřený klidný a paradoxní spánek se u kojenců vyskytuje výrazně kratší dobu než u větších dětí. Nezasvěcený pozorovatel by mohl říci: „To není možné, vždyť malý kojenec většinu času prospí“. To je sice pravda, ale jde většinou o neúplně vyjádřený spánek, během kterého změny charakteristické pro určitý spánkový stav neprobíhají souběžně v různých funkčních systémech (jako je např. systém motorický, nervový), ale jen v některých. V takovém neúplně vyjádřeném spánku se dítě snadno probouzí.

Z těchto skutečností vyplývá, že časté probouzení v noci u kojenců je hlavně způsobeno nižším stupněm zralosti centrální nervové soustavy, a že tedy svědčí spíše o nezralosti spánku než o jeho poruše.

Nicméně časté probouzení v noci může být zapříčiněno i některými postupy dospělého.

CO MÁME DĚLAT, KDYŽ SE KOJENEC V NOCI PROBUDÍ A PLÁČE?

Ještě než se pokusíme odpovědět na tuto otázku, chtěli bychom upozornit, že má-li dítě během spánku velké pohyby nebo – jak

se lidově říká – „mele sebou“, nemají rodiče do jeho spánku hned zasahovat, protože to nemusí znamenat, že se dítě probouzí. Někteří rodiče z obavy, že se s ním něco děje nebo že je odkopané a může se nachladit, zasahují, třeba tím, že dítě přikrývají. Takový zásah však může spánek narušit a dítě opravdu probudit. Je pravda, že dítě, které se za spánku hodně pohybuje, se lehce odkope. Oblečte proto dítě tak, aby ani při odkopání neprostydlo - vy je pak nebudete muset přikrývat. Je dobré např. dítě dávat spát v noční košilce, jejíž dolní okraj je sešitý, příp. v lehkém látkovém pytli.

MÁ K PLAČÍCÍMU DÍTĚTI PŘIJÍT DOSPĚLÝ?

Pláč může oznamovat, že se s dítětem něco nepříznivého děje, a proto by dospělý měl k plačícímu dítěti přijít, aby se přesvědčil, co s ním je a v případě potřeby zasáhl. Že při tom dospělý nebude rozsvěcet velké světlo, ale jen malou lampičku, snad nemusíme připomínat.

CO MÁ DOSPĚLÝ DÁLE DĚLAT S PLAČÍCÍM DÍTĚTEM?

Na to mají odborníci různé názory. Někteří soudí, že – pokud je dítě zdravé – je nejlépe je nechat plakat. Tito odborníci se totiž domnívají, že pozná-li dítě, že na jeho pláč dospělý nereaguje, postupně si odvykne v noci plakat. To je sice možné, ale přesto bychom takový postup u kojenců nedoporučovali. Nemůžeme totiž vědět, jak to zrovna na naše dítě může působit. Pláč může dítě vyčerpat, a tím nepříznivě působit na následný spánek. Ponechání dítěte samotného v pláči během noci může také dítě zbavovat pocitu jistoty a bezpečí, který se vytváří už od narození a je pro další duševní vývoj velmi důležitý.

Někteří odborníci dále soudí, že by se dítě, které v noci pláče, mělo…