Jak vykazovat příjmy a výdaje, základy účetnictví, náklady a výnosy, příjmy a výdaje

501

Jak vykazovat příjmy a výdaje, základy účetnictví, náklady a výnosy, příjmy a výdaje

Ing. Martin Děrgel

 NahoruÚvodem

Daně z příjmů podnikatelů se stanoví obecně ze základu daně, k němuž směřují obecně tři cesty:

1. účetní výsledek zjištěný z účetnictví vedeného v souladu s účetními předpisy se upraví o položky, kde zákon o daních z příjmů výslovně stanoví přístup odlišný od účetního,
2. fyzické osoby mohou základ daně stanovit jednodušeji obecně jako rozdíl inkasovaných příjmů z podnikání a uhrazených výdajů vynaložených v souvislosti s podnikáním,
3. a opět pouze fyzickým osobám je umožněno stanovit základ daně z příjmů zcela jednoduchým a nekonfliktním způsobem tak, že od inkasovaných příjmů odečtou zákonem stanovený výdajový paušál.

Tzv. výdajové paušály mohou využít i fyzické osoby, kterým zákon o účetnictví (nebo jiný předpis) stanoví povinnost účtovat. Naproti tomu obchodní společnosti a družstva mají vždy pouze první možnost.

Od roku 2021 se mohou OSVČ zbavit tohoto papírování a souvisících starostí s daní a pojistnými! Už dále nemusí vést obtěžující evidence příjmů, výdajů, pohledávek, dluhů a zásob, z nich počítat daň a pojistné, ani podávat přiznání a přehledy. A to, když vstoupí do tzv. paušálního režimu - pouhým oznámením správci daně do 10. ledna daného roku, resp. při zahájení podnikání. Pak už jen každý měsíc zaplatí jednu souhrnnou platbu daně i pojistných (nebo předem na delší období) a nic dalšího kolem daně z příjmů a pojistného neřeší, žádné počítání daně ani vyplňování daňových přiznání. Naprostá idylka, dříve jen sen živnostníků brejlících po večerech do papírů kvůli úřadům... Má to však háček. Podmínky uplatnění paušálního režimu jsou dosti striktní, hlavně: příjmy z podnikání, resp. ze samostatné činnosti do 2 milionů Kč za rok, a kromě příjmů podléhajících tzv. srážkové dani žádné příjmy ze zaměstnání a jiné (např. z nájmu) do limitu 50 000 Kč za rok, neplátce DPH.

Od roku 2023 byl sice příznivě původní limit 1 milion Kč zdvojnásoben, ale také přibyla komplikace zavedením tří paušálních pásem (podle výše příjmu a druhu činnosti). Hodně OSVČ je zmateno i tím, že vstup do paušálního režimu ještě automaticky neznamená kýženou paušální daň, díky níž se zbaví papírování, shromažďování účtenek, daňového přiznání, pojistných přehledů a prakticky i daňových kontrol. Vstup do paušálního režimu je totiž pouze podmínka nutná, nikoli dostačující, protože závisí na výsledcích minulého roku. Naproti tomu paušální daň je závislá na skutečných výsledcích daného roku, jestli poplatník neporuší žádnou ze stanovených podmínek. A pokud nesplní podmínky paušální daně, tak i když byl celý rok v paušálním režimu, bude muset standardně podat přiznání a přehledy, kde vypočte daň, resp. pojistné z rozdílu dosažených příjmů a uznatelných výdajů (v prokázané nebo paušální výši). V praxi působí hodně zmatků také to, že poplatník zůstává v paušálním režimu (až na malé výjimky) vždy až do konce roku, i když už v jeho průběhu poruší stanovené podmínky, např. překročí limit příjmů nebo se stane plátcem DPH).

Účetnictví vzniklo z praktické potřeby obchodníků, řemeslníků a jiných podnikatelů, aby znali:

• stav, vývoj a složení obchodního jmění,

• zda, jak a z jakých činností vydělávají, nebo naopak prodělávají,

• kolik dluží dodavatelům a kolik poptávají po odběratelích,

• jaký je stav, vývoj a složení zásob,

• kolik přijali, vydali a mají hotových peněz,

• jak, kde více a kde méně se majetek vložený do podnikání zhodnocuje či znehodnocuje apod.

Postupně vyvstala potřeba sjednotit pohled na hospodaření podnikatelů v zájmu investorů, věřitelů, bank i podnikatelů samotných, aby srovnáním s ostatními mohli hodnotit a přijímat ekonomická rozhodnutí. Sjednocení účetních pravidel také napomohl požadavek finančních orgánů vycházet z účetnictví při stanovování daňových povinností. Proto jsou ve většině zemí uzákoněna alespoň základní jednotící účetní pravidla povinná pro všechny, kdo vedou účetnictví. To přirozeně nebrání tomu, aby podnikatelé pro své interní potřeby vedli speciální evidenci vedle, resp. nad rámec zákonných účetních povinností.

Zejména v praxi velkých účetních jednotek lze rozlišit tři druhy (úrovně) účetnictví:

1. finanční účetnictví – je normativně upraveno jednotně pro všechny druhy účetních jednotek. Eviduje účetní případy, které zachycují změny v majetku a závazcích účetní jednotky jako celku, při jejím styku s vnějším světem. Také náklady a výnosy sleduje v celku a vyjadřuje výsledek hospodaření za celou účetní jednotku dohromady v předepsaném členění, umožňujícím zjištění základu pro výpočet daně z příjmů. Přitom je nutno dbát platných předpisů účtování a jejich porušení může být sankcionováno finančními orgány. Výstupy finančního účetnictví jsou předkládány externím uživatelům, především pak daňovým orgánům.
2. vnitropodnikové účetnictví - si organizuje účetní jednotka zcela ve své kompetenci. Obecně lze říci, že je zaměřeno na minulost, a zachycuje náklady a výnosy především coby podklad pro kalkulace výkonů, ocenění zásob (př. jiných výkonů) vytvořených vlastní činností, aktivaci, zjištění stavu a změny stavu zásob vytvořených vlastní činnosti apod. Někdy se používá pro vnitropodnikové účetnictví zástupný pojem – nákladové účetnictví. Tím je zdůrazněn jeho hlavní cíl, a to podrobné sledování firemních nákladů.
3. manažerské účetnictví - je rovněž zcela v kompetenci účetní jednotky, ovšem oproti vnitropodnikovému je zaměřeno zejména na budoucnost. Jeho snahou je odhalovat neefektivnosti a doporučovat zlepšení systému výroby, řízení, odbytu, kontroly atd. Minulost je pro ně zajímavá pouze jako zdroj podkladů pro rozhodování o budoucnosti, doslova opíraje se o minulost, přetváří současnost pro lepší budoucnost.

Účetnictví představuje při srovnání s tzv. selským přístupem (jemuž je blízká tzv. daňová evidence fyzických osob) zásadní změnu jak co do náročnosti, hloubky a šíře vykazovaných údajů, tak co do souvisejících daňových dopadů. Principiální rozdíly mezi účetnictvím a daňovou evidencí spočívají zejména v pěti okruzích odlišně nahlížených situací:

1. Zásoby – zatímco v daňové evidenci jsou daňovým výdajem ihned při pořízení (zaplacením), v účetnictví ovlivňují náklady (i daň) teprve až v okamžiku spotřeby (např. při prodeji), tedy obecně později.
2. Závazkové vztahy – podle daňové evidence pohledávky a závazky neovlivňují daňový základ již při svém vzniku, ale až při úhradě (inkasu), naproti tomu v účetnictví rozhoduje již vznik závazkového vztahu.
3. Zálohy – pro daňovou evidenci jde vesměs o daňové položky ovlivňující základ daně, účetně jde o zúčtovací vztah, který se promítne do účetního výsledku a daňového základu až při vzniku závazkového vztahu.
4. Časové rozlišení – daňová evidence zná jediný případ, a to finanční leasing, účetnictví je však zásadou časového rozlišení zcela ovládáno, podle ní do účetního období patří jen to, co s ním časově a věcně souvisí.
5. Princip opatrnosti – v daňové evidenci se odpisuje pouze hmotný majetek a to podle zákona o daních z příjmů, rezervy na budoucí výdaje v podobě oprav běží podle zákona o rezervách. V účetnictví je princip opatrnosti dále rozšířen a zreálněn tvorbou čistě účetních odpisů, rezerv a opravných položek, do principu opatrnosti lze obecně pojmout i přeceňování vybraných složek majetku a závazků tzv. reálnou cenou.

V účetnictví se všechny účetní zápisy zachycují, evidují a třídí, neboli účtují prostřednictvím tzv. účtů, jejichž číselné označení je minimálně trojmístné (určuje si jej sama účetní jednotka) a musí odpovídat věcné náplni tzv. směrné dvoumístné účtové skupiny, kterou závazně stanovuje příloha účetní vyhlášky č. 500/2002 Sb.. Syntetické účty účetní jednotka může, příp. musí, jemněji členit do tzv. analytických (podrobnějších) účtů.

Účtových tříd je deset a jejich základní náplň si můžeme stručně přiblížit následovně:

• 0 Dlouhodobý majetek:

  • Hmotný a nehmotný majetek dlouhodobé povahy (stavby, auta, výrobní zařízení, software, licence...),

  • Účetní odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku,

  • Určitý finanční majetek dlouhodobé povahy (podíly v jiných firmách, poskytnuté zápůjčky apod.).

• 1 Zásoby:

  • Suroviny, pomocné látky, náhradní díly, obaly, hmotné movité věci krátkodobé povahy...

• 2 Krátkodobý finanční majetek a peněžní prostředky:

  • Firemní peníze v pokladně nebo na běžných účtech, v české i cizí měně,

  • Krátkodobé (se splatností nejdéle jeden rok) přijaté úvěry a zápůjčky,

  • Krátkodobě držené cenné papíry jako jsou např. akcie nebo podíly v jiných firmách.

• 3 Zúčtovací vztahy:

  • Pohledávky (krátkodobé i dlouhodobé) z obchodního styku, vůči zaměstnancům, společníkům apod.,

  • Závazky, resp. dluhy (pouze krátkodobé) z obchodního styku, vůči zaměstnancům, společníkům apod.,

  • Pohledávky a závazky (dluhy) z titulu daní a dotací.

• 4 Kapitálové účty a dlouhodobé závazky:

  • Vklady společníků vložené do základního kapitálu,

  • Doposud nevyužité účetní výsledky (po zdanění) z minulých let,

  • Dlouhodobé (se splatností přes 1 rok) přijaté úvěry, zápůjčky a jiné závazky (dluhy).

• 5 Náklady:

  • Zde se zachycují veškeré náklady spojené s provozní i finanční činností účetní jednotky,

  • Může jít např. o pořizovací ceny spotřebovaných a prodaných zásob, mzdy a pojistné zaměstnanců, externí služby nakoupené od jiných firem (reklama, poradenství, opravy...), účetní odpisy, nákladové úroky a smluvní sankce, kursové ztráty, rezervy, opravné položky, daně majetkové nebo z příjmů atd.

• 6 Výnosy:

  • Zde najdeme výnosy z veškeré provozní i finanční činnosti firmy,

  • Může jít např. o tržby za prodej výrobků, zboží a služeb, dále z prodeje dlouhodobého majetku, akcií, výnosové úroky a smluvní sankce, kursové zisky...

• 7 Závěrkové a podrozvahové účty:

  • Slouží spíše jen pro technické účetní účely při uzavírání a otevírání účetních knih.

• 8 Vnitropodnikové účetnictví

• 9 Vnitropodnikové účetnictví

K účtové třídě 0 až 7 zmíněná účetní vyhláška stanoví v rámci tzv. směrné účtové osnovy vždy několik (dvoumístných) účtových skupin, do nichž musí účetní jednotka vměstnat veškeré využívané syntetické účty.

 NahoruSměrná účtová osnova

Každý účetní zápis, každé účtování musí být provedeno tzv. podvojným zápisem, tedy současně (alespoň) na dvou různých účtech. Většinou přitom platí, že jeden číselný zápis putuje na levou stranu jednoho účtu (tzv. zápis na vrub neboli na stranu Má Dáti alias MD), a druhý na pravou stranu jiného účtu (tzv. zápis ve prospěch neboli na stranu Dal alias D). Podvojnost je základním principem i vnitřní samo-kontrolou účetnictví. Nejnázornější je představit si každý účet (který musí být označen nejméně trojmístným kódem ad výše) jako "šibeničku“, kde se provádějí účetní zápisy – pouze číselné povahy – buď vlevo nebo vpravo.

Přiblížení účetní metodiky

Podnikatel vedoucí účetnictví vloží do firmy nebo si zapůjčí od banky 100 jednotek peněz, z kterých nakoupí materiál (za 50), zaplatí zaměstnance (za 40) a uhradí přijaté faktury za služby svých dodavatelů (za 10). Díky těmto výrobním faktorům obdrží hodnotné výrobky s obecně vyšší prodejní cenou, než kolik musel na jejich výrobu vynaložit. Tyto výrobky prodá za 120. Totéž lze vyjádřit také následující tabulkou nebo schématem:

situace	majetek	náklady	výnosy
výchozí stav	+100	–	–
nákup materiálu	–50	+50	–
výplata mezd	–40	+40	–
platba za služby	–10	+10	–
výrobek na sklad	+100	- 100	-
prodej za hotové	+120	–	+120
vyskladnění	–100	+ 100	-
konečný stav	+120	+100	+120

Od "krabičkového“ schématu je už jen krůček k tradičnímu účetnímu schématu tzv. T-účtů.