dnes je 3.12.2024

Input:

Fakturace a související problémy, náležitosti účetních dokladů, smluvní vztahy

21.8.2024, , Zdroj: Verlag Dashöfer

401
Fakturace a související problémy, náležitosti účetních dokladů, smluvní vztahy

Ing. Martin Děrgel

Úvodem

Třebaže pojem – faktura – je značně rozšířen a leckterý podnikatel se u soudu domáhá uhrazení své faktury, tak kupodivu nejenže právní předpisy tento pojem nedefinují, ale nejedná se ani o právní titul, na jehož základě by bylo možno věřiteli přiznat jakékoliv plnění. Běžně známá faktura je totiž pouze písemným požadavkem věřitele na peníze od dlužníka za určité plnění (dodání zboží, výrobku nebo poskytnutí služby). Právní nárok na peníze zakládá (až na specifické výjimky) pouze uzavřená smlouva. Na tom nic nemění skutečnost, že drtivá většina smluv je sjednávána pouze ústně nebo vzniká automaticky jednáním smluvních stran (např. uložením zboží z regálu obchodu do nákupního košíku).

Zálohy a závdavky

Dlouhodobé smlouvy se vyznačují tím, že konečná výše peněžní úhrady je známa zpravidla až na jejich konci, kdy také dochází ke splatnosti peněžitého závazku, resp. dluhu. Hned zkraje je třeba upozornit na změnu pojetí "závazků“ ve smyslu § 1721 NOZ - nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen "NOZ“). Od 1. 1. 2014 se "závazkem“ rozumí obecně závazkový právní vztah, zatímco "dluhem“ to, co má být ze závazku plněno. Pro předejití výkladovým nesrovnalostem byl v tomto směru upřesněn předmět účetnictví tak, že se účtuje o "stavu a pohybu ... závazků včetně dluhů a jiných pasiv ...“. Závazkem se totiž rozumí účetní kategorie, která není totožná s civilně právním obsahem tohoto pojmu, např. dohadné položky pasivní, rezervy atp., zahrnuje i dluhy. V běžné praxi ale zřejmě budou nadále pojmy – závazek versus dluh – směšovány a nebude mezi nimi detailně rozlišováno.

Úhrada za dlouhodobé plnění až za dlouhý čas je z pohledu dlužníka výhodná, neboť peníze k úhradě bude potřebovat až za relativně dlouhý čas. Naproti tomu věřitel je v nevýhodě, protože žije dlouho v nejistotě, zda vůbec dostane nakonec zaplaceno a navíc mu v souvislosti s přípravou a plněním dlouhodobé smlouvy zpravidla nabíhají průběžně výdaje, které musí ihned uhrazovat.

Proto se zavedl systém záloh, kdy se v mezidobí platí v dohodnutých intervalech jisté poměrně malé částky odvozené z kvalifikovaného odhadu nebo např. z minulých období, které se nakonec porovnají s konečnou cenou a při ukončení dlouhodobé smlouvy, resp. na konci zúčtovacího období se dorovná (doplatí nebo vrátí) již pouze rozdíl. Věřitel tak má v průběžně inkasovaných zálohách určitou záruku, že neodejde s prázdnou a inkasované prostředky může využít k úhradě výloh spojených s plněním smlouvou. Pro dlužníka pak relativně nízké zálohy obvykle nepředstavují větší komplikaci a konečná částka, resp. její doplatek pak již nevypadá až tak hrozivě.

Se zálohami se v podnikání setkáme velmi často, ostatně stejně tak i v osobním životě. Jedná se např. o zálohy na dodávky elektřiny, plynu, tepla, které se podle skutečné spotřeby zúčtovávají zpravidla jednou ročně. Také ve stavebnictví nebo jiné zakázkové výrobě je pravidlem, že dodavatel vyžaduje určitou část celkové ceny předem, aby nakoupil výrobní materiál, zaplatil pracovníky apod., což je vcelku oprávněný požadavek.

Záloha je obecně částkou zaplacenou předem, tedy před splněním závazku dodavatele podle sjednané smlouvy a lze jí sjednat pro každý typ smlouvy (např. smlouvy o dílo). Stručně se s tímto pojmem vypořádal NOZ v § 1807: "Má se za to, že co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je záloha.“. Přijatá záloha představuje současně pro dodavatele jeho závazek (resp. dluh) vůči odběrateli, a naopak pohledávku odběratele vůči dodavateli, které se započtou na úhradu konečné protisměrné pohledávky dodavatele, resp. závazku odběratele při splnění předmětu smlouvy.

Právní předpisy neřeší, jakým způsobem má dodavatel uplatnit právo na sjednanou zálohu. V praxi zde z historických příčin dominuje klasická fakturace, formou tzv. proforma (zálohových) faktur. Jak bylo předesláno, z právního hlediska není radno roli ani těchto faktur přeceňovat, nejde o smlouvu či jiné smluvní ujednání, na němž by se dalo "stavět“ v případě soudního sporu. Proforma faktura je i v tomto případě pouhým vzneseným požadavkem dodavatele na zaplacení zálohy na cenu. O zálohových fakturách by se ale nemělo účtovat, předmětem účtování je u dodavatele až přijetí zálohy a u odběratele její zaplacení.

Záloha na dodání zboží v účetnictví

Firmy A (dodavatel) a B (odběratel) vedou účetnictví a sjednaly kupní smlouvu na dodání zboží za cenu 10.000 Kč, a zálohu 4.000 Kč placenou předem. Pro přehlednost neuvažujme problematiku spojenou s DPH.

Celou obchodní transakci lze rozdělit do následujících šesti postupných kroků:

  1. Uzavření kupní smlouvy:
    • O této skutečnosti ještě firmy neúčtují.

  2. Požadavek dodavatele A na zaplacení zálohy:
    • Jak bylo předesláno, o zálohové faktuře (byla-li firmou A vystavena) by se nemělo účtovat.

  3. Zaplacení zálohy na kupní cenu:
    • Dodavatel A účtuje o přijetí částky 4.000 Kč a současně o závazku (dluhu) 4.000 Kč vůči odběrateli B.

      1. Přijetí zálohy neovlivní účetní výsledek (zisk/ztrátu) ani základ daně z příjmů firmy A.
    • Odběratel B účtuje o zaplacení částky 4.000 Kč a také o pohledávce 4.000 Kč vůči dodavateli A.

      1. Úhrada zálohy neovlivní účetní výsledek (zisk/ztrátu) ani základ daně z příjmů firmy B.
  4. Dodání zboží coby splnění smlouvy dodavatelem A:
    • Dodavatel A účtuje o vzniku pohledávky na kupní cenu 10.000 Kč vůči odběrateli B.

      1. Vznik pohledávky představuje účetní i daňový výnos dodavatele A.
      2. Pokud o zásobách účtuje tzv. průběžným způsobem "A“, tak současně vykáže účetní i daňový náklad z titulu pořizovací ceny daného zboží z důvodu jeho vyskladnění k prodeji.
    • Odběratel B účtuje o vzniku závazku (dluhu) za kupní cenu 10.000 Kč vůči dodavateli A.

      1. Vznik závazku představuje účetní i daňový náklad odběratele B, jestliže o zásobách účtuje tzv. periodickým způsobem "B“.
      2. Pokud o zásobách účtuje tzv. průběžným způsobem "A“, tak vykáže účetní i daňový náklad až v okamžiku spotřeby daného zboží (např. při jeho následném prodeji nebo využití k výrobě).
  5. Započtení zálohy na úhradu kupní ceny:
    • Dodavatel A sníží svou pohledávku 10.000 Kč vůči odběrateli B o přijatou zálohu 4.000 Kč, současně tímto zaniká závazek A vůči B z titulu přijaté zálohy.

      1. Tato účetní operace nemá žádný vliv na účetní výsledek hospodaření ani na základ daně.
    • Odběratel B sníží svůj závazek 10.000 Kč vůči odběrateli B o uhrazenou zálohu 4.000 Kč, současně tímto zaniká pohledávka B vůči A z titulu uhrazené zálohy.

      1. Tato účetní operace nemá žádný vliv na účetní výsledek hospodaření ani na základ daně.
  6. Doplacení kupní ceny:
    • Dodavatel A účtuje o přijetí částky 6.000 Kč a současně o zániku pohledávky vůči odběrateli B.

      1. Tato platba neovlivní účetní výsledek (zisk/ztrátu) ani základ daně z příjmů firmy A.
    • Odběratel B účtuje o zaplacení částky 6.000 Kč a také o zániku závazku vůči dodavateli A.

      1. Tato platba neovlivní účetní výsledek (zisk/ztrátu) ani základ daně z příjmů firmy B.

Záloha na dodání zboží v daňové evidenci

Pokud by firmy A (dodavatel) a B (odběratel) byly podnikajícími fyzickými osobami a pro účely daně z příjmů vedly tzv. daňovou evidenci (a nikoli účetnictví), vypadaly by výše uvedené případy následovně.

  1. Uzavření kupní smlouvy:
    • Tuto skutečnost ještě firmy nevykazují v daňové evidenci.

  2. Požadavek dodavatele A na zaplacení zálohy:
    • Ani případná zálohová faktura není předmětem daňové evidence.

  3. Zaplacení zálohy na kupní cenu:
    • Dodavatel A zaeviduje přijetí částky 4.000 Kč a současně závazek (dluh) 4.000 Kč vůči odběrateli B.

      1. Přijetí zálohy ihned ovlivní (zvýší) základ daně z příjmů firmy A.
    • Odběratel B zaeviduje zaplacení částky 4.000 Kč a také pohledávku 4.000 Kč vůči dodavateli A.

      1. Úhrada zálohy ihned ovlivní (sníží) základ daně z příjmů firmy B.

Dodání zboží coby splnění smlouvy dodavatelem A:

Dodavatel A zaeviduje vznik pohledávky na kupní cenu 10.000 Kč vůči odběrateli B.

  1. Vznik pohledávky neovlivňuje základ daně z příjmů dodavatele A.

Odběratel B zaeviduje vznik závazku za kupní cenu 10.000 Kč vůči dodavateli A.

  1. Vznik závazku neovlivňuje základ daně z příjmů odběratele B.

Započtení zálohy na úhradu kupní ceny:

Dodavatel A sníží svou pohledávku 10.000 Kč vůči odběrateli B o přijatou zálohu 4.000 Kč, současně tímto zaniká závazek A vůči B z titulu přijaté zálohy.

  1. Tato skutečnost nemá žádný vliv na základ daně A.

Odběratel B sníží svůj závazek (dluh) 10.000 Kč vůči odběrateli B o uhrazenou zálohu 4.000 Kč, současně tímto zaniká pohledávka B vůči A z titulu uhrazené zálohy.

  1. Tato skutečnost nemá žádný vliv na základ daně B.

Doplacení kupní ceny:

Dodavatel A zaeviduje přijetí částky 6.000 Kč a současně zánik pohledávky vůči odběrateli B.

  1. Přijetí peněz ihned ovlivní (zvýší) základ daně z příjmů firmy A.

Odběratel B zaeviduje zaplacení částky 6.000 Kč a také zánik závazku vůči dodavateli A.

  1. Úhrada peněz ihned ovlivní (sníží) základ daně z příjmů firmy B.

Určitá komplikace u záloh nastává z pohledu daně z přidané hodnoty ("DPH“). Pokud totiž předmětné plnění – na které se platí záloha předem – je zdanitelným plnění a proto podléhá základní nebo snížené sazbě DPH, je dodavatel, který je plátcem DPH, povinen přiznat DPH již z této zálohy. Takže při následném uskutečnění zdanitelného plnění (např. při dodání zboží) již touto daní zatíží pouze doplatek sjednané ceny. Výjimka se týká plnění podléhajících tzv. režimu přenesení daňové povinnosti v tuzemsku na odběratele (typicky stavební práce v Česku mezi plátci), kdy zálohy nejsou předmětem DPH, a daň se jednorázově uplatní až při uskutečnění zdanitelného plnění.

Od července 2017 bylo v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora EU do českého zákona o DPH ohledně přiznávání DPH již z úplat (např. záloh) přijatých před uskutečněním zdanitelného plnění výslovně doplněno: "To neplatí, není-li zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě.“ Není-li tato okolnost naplněna, pak platí pouze základní pravidlo, že plátce přiznává DPH až ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. V podstatě jde o to, že předmětem DPH je a priori skutečné dodání zboží a poskytnutí služby, nikoli platba (úplata), proto představuje zdanění dřívější úplaty určitou výjimku v systému DPH, kterou je proto nutno vykládat spíše omezeně. A kdyže je plnění známo dostatečně určitě, aby plátce musel přiznat DPH již z dřívější úplaty?

"Dodání zboží nebo poskytnutí služby je pro účely tohoto zákona známo dostatečně určitě, jsou-li známy alespoň tyto údaje:

  1. zboží, které má být dodáno, nebo služba, která má být poskytnuta,
  2. sazba daně v případě zdanitelného plnění a
  3. místo plnění.“

Příklad – Úplaty nesouvisející s plněním se nezdaňují

Podmínku zdanění úplaty (platby) spočívající v úzké vazbě s daným plněním vyčteme z řady rozhodnutí Soudního dvora EU. Např. ve věci C-246/08 konstatoval, že za úplatu podléhající DPH nelze považovat odměnu za právní služby, kterou nezisková právní kancelář ve Finsku poskytovala nemajetným občanům. Výše odměny vycházela z finančních možností dotyčných osob, a tedy nijak nesouvisela s poskytovanou právní službou.

V rozsudku C-108/99 Soudní dvůr EU uvedl, že daňová povinnost nevzniká z titulu předem zaplacených paušálních částek za zboží uvedené v nabídkovém seznamu, protože se posléze mohla objednávka dohodou stran dodatečně změnit. Obdobně vyznívá jeho verdikt v případu C-107/13, kde sice bylo při přijetí zálohy farmářem jasně vymezeno, že souvisí s konkrétní objednávkou dodávky pšenice. Nicméně dodavatel nemohl zaručit splnění tohoto svého závazku, protože produkce obiloviny záležela zejména na budoucí nejisté okolnosti vývoje počasí.

Posloužit můžeme i českou kauzou C-11/15 týkající se Českého rozhlasu, potažmo i České televize. Kde Soudní dvůr potvrdil, že koncesionářský poplatek, který musí platit všichni držitelé rozhlasových přijímačů, není úplatou za službu rozhlasového vysílání. Z čehož vyplývá, že tato služba je poskytována bezúplatně, a proto není předmětem DPH a její poskytovatel nemá nárok na odpočet daně. Což by ale podle českých zákonodárců vážně narušilo hospodaření těchto mediálních gigantů, a proto měli v zákoně o DPH výjimku do konce roku 2021.

Příklad – Někdy i slevové kupóny prodejce zdaní

Je vhodné předeslat, že se nejedná o tzv. poukazy – jednoúčelové ani víceúčelové – ve smyslu speciální právní úpravy v § 15 až § 15b ZDPH, které mají vlastní daňový režim...

Většinou jsou slevové kupóny coby poukazy na slevu šířeny mezi zákazníky bezúplatně tiskem či internetem. Např. paní Nováková si z časopisu vystřihne slevový kupón opravňující držitele ke slevě 100 Kč z ceny nákupu zboží v místním obchodě za více než 1 000 Kč uskutečněném do měsíce. A hned druhý den si zakoupila ve zmíněné prodejně zboží za 1 500 Kč a u pokladny pyšně předala poukaz na slevu. Díky tomu zaplatila "jen" 1 400 Kč, z nichž prodejce vypočetl "shora" DPH na výstupu. Základ daně se totiž sníží o slevu z ceny, pokud je poskytnuta (nejpozději) ke dni uskutečnění zdanitelného plnění - a to se zde přesně stalo.

Někdy to ale může být s těmi slevovými kupóny složitější. Poučný je v tomto směru rozsudek Soudního dvora EU číslo C-398/99. Maloobchodní prodejce přijímal slevové kupóny na pevně určenou částku konkrétního zboží vydané dodavateli předmětného zboží v místním tisku. Podstatné ovšem je, že existovala obchodní dohoda mezi prodejcem a dodavateli zboží, u něhož bylo možno uplatnit slevový kupón, spočívající v tom, že příslušný cenový rozdíl – tedy zákazníkem uplatněnou slevu – dodavatel prodejci posléze doplatil. Například určité zboží prodejce běžně prodává za 200 Kč, ovšem zákazníkovi se slevovým kupónem daného zboží znějícím na 50 Kč jej prodá za 150 Kč, načež mu dodavatel zboží po předání slevového kupónu doplatí celou slevu 50 Kč. Soud zde jasně konstatoval, že v těchto případech musí prodejce do základu daně – z níž počítá při prodeji zboží DPH na výstupu – zahrnout jak část úplaty hrazenou zákazníkem (150 Kč), tak i její část placenou dodavatelem (50 Kč).

S příchodem NOZ se do našeho právního řádu dostal staronový pojem – závdavek (§ 1808 a § 1809 NOZ). Obvykle se u něj komentář zjednodušuje na konstatování, že jde o obdobu zálohy, a v tomto směru byly novelizovány účetní a daňové předpisy. Mezi zálohou a závdavkem ovšem existují významné rozdíly a tak je otázkou času, zda se to neprojeví také na účetním a daňovém přístupu. Závdavek má totiž významné rozdíly oproti záloze:

  1. Závdavkem se potvrzuje uzavření smlouvy.
  2. Představuje jistý druh jištění a to pro obě smluvní strany.
Nahrávám...
Nahrávám...